Co je vibe coding a co není

Slovo vibe coding se za poslední rok obtisklo úplně všude a každý si pod ním představuje něco jiného. Jeden ho bere jako důkaz, že programátoři končí, druhý jako marketingový nesmysl pro lidi, co nikdy nenapsali řádek kódu. Pravda je někde jinde a je mnohem užitečnější než obě ty verze.

Tenhle text není obhajoba ani útok. Je to popis toho, co se reálně děje, když u toho sedíš ty a AI, a co z toho můžeš dostat.

Co vibe coding je#

Vibe coding je způsob práce, kdy popisuješ záměr, ne postup. Neříkáš „vytvoř soubor, importuj knihovnu, přidej funkci". Říkáš „chci stránku, kde si člověk vybere datum a uvidí volné termíny". Model si sám rozmyslí strukturu, napíše kód, spustí ho a opraví, co nefunguje.

Klíčové je slovo iterace. Nedostaneš hotovou věc na první pokus, dostaneš verzi nula. Tu si pustíš, klikneš na ni, najdeš tři blbosti a řekneš je nahlas. Model je opraví. Za dvacet minut máš něco, co bys sám psal celý večer.

Z toho plynou tři věci, které vibe coding fakt umí:

• Prototyp za odpoledne. Nápad, který by jinak zůstal v poznámkách, si můžeš osahat a zjistit, že ho vlastně nechceš. To je obrovská úspora.
• Práci s cizím jazykem nebo frameworkem. Nemusíš znát syntax, aby ses dostal k výsledku. Znalost přijde cestou, protože ten kód pořád čteš.
• Nudné úseky. Formuláře, validace, převod dat z jednoho tvaru do druhého, skripty na jedno použití. Tam je AI rychlejší než kdokoliv.

Co vibe coding není#

Není to „nemusíš nic umět"#

Tohle je nejdražší nedorozumění. Vibe coding nesnižuje potřebu rozumět tomu, co se děje, jenom posouvá, kde to rozumění potřebuješ. Nemusíš si pamatovat, jak se v JavaScriptu volá metoda na pole. Musíš ale poznat, že aplikace ukládá heslo v čitelné podobě, nebo že se ti data načítají třikrát po sobě.

Ta znalost se z tebe nestane sama. Roste tím, že čteš, co ti model napsal, ptáš se ho proč, a občas si necháš vysvětlit, co dělá řádek, kterému nerozumíš. To je učení, jen probíhá pozpátku: nejdřív vidíš výsledek, teprve pak princip.

Není to náhrada za rozmyšlení#

Model odpoví na to, co se ho zeptáš. Když se zeptáš špatně, dostaneš přesně to, co jsi chtěl, a bude to k ničemu. Nejčastější případ vypadá takhle:

Udělej mi e-shop.

Dostaneš e-shop. Nějaký. S produkty, které si model vymyslel, s košíkem, který nikam neposílá objednávku, a se strukturou, kterou budeš přepisovat dřív, než ji pochopíš. Chyba není v modelu, chyba je v tom, že jsi neřekl, co vlastně chceš.

Není to jednosměrka#

Vibe coding funguje jako dialog. Ve chvíli, kdy přestaneš odpovídat a jen opakuješ „nefunguje to, oprav to", začne se projekt točit v kruhu. Model zkusí jinou cestu, rozbije něco jiného, ty zkusíš znova. Tomuhle stavu se dá předejít jedinou věcí: řekni, co přesně nefunguje, a co jsi čekal.

Kde to selhává#

Jsou tři místa, kde vibe coding pravidelně narazí, a je fér je znát dopředu.

Velký projekt bez struktury. Dokud se všechno vejde do pár souborů, jede to skvěle. Jakmile projekt naroste, model přestává vidět celek a začne psát duplicity. Pomáhá dělit práci na malé úseky a psát si pravidla projektu do souboru, který model čte pokaždé. Ne proto, že je hloupý, ale proto, že mu jinak nikdo neřekne, jak se to tady dělá.

Bezpečnost a peníze. Autentizace, platby, práce s osobními údaji. Model napíše kód, který na první pohled funguje, a to je právě ten problém: chyba se neprojeví, dokud ji někdo nenajde. Tyhle části potřebují revizi, ideálně od někoho, kdo tomu rozumí.

Ladění věcí, které nevidí. Když se chyba projeví jen u tebe v prohlížeči, na konkrétním zařízení, ve specifickém stavu, model o ní neví nic než to, co mu řekneš. Tady se rozhoduje, jestli umíš popsat problém. Chybová hláška zkopírovaná celá je desetkrát cennější než věta „hází to error".

Model neví, co vidíš na obrazovce. Ví jen to, co mu napíšeš. Většina zaseknutých projektů není o schopnostech AI, ale o tom, že jí chybí kontext.

Jak s tím začít rozumně#

Nejde o nástroj, jde o návyk. Kdybych to měl shrnout do postupu, který funguje:

1. Napiš jednou větou, co má hotová věc umět. Pro koho a k čemu.
2. Rozděl to na kroky, které jdou zvlášť vyzkoušet. Jeden krok, jedna zpráva.
3. Po každém kroku to spusť. Nedělej pět změn a pak hledej, která z nich to rozbila.
4. Nerozuměl jsi tomu, co model napsal? Zeptej se dřív, než pokračuješ.
5. Když se zasekneš na třetí pokus na stejné věci, zahoď to a popiš problém znova, jinými slovy. Bývá to rychlejší než dál opravovat.

Vibe coding tě neudělá programátorem přes noc a taky ti nesebere potřebu přemýšlet. Co ti dá, je zkrácená vzdálenost mezi nápadem a věcí, na kterou se dá kliknout. A to je docela dost.

Jestli chceš vidět celý postup na skutečném projektu, mrkni na videa, tam se to staví od nuly. Hotové prompty a skilly máš v nástrojích, zadarmo a bez registrace.